Sotva bílý den zasvítá,
Holubice v polích lítá;
Lítá, nelení
Tam po osení,
A již v ranní době
Hledá pokrm sobě.
A když najde tam zrnéčko,
Zaplesá její srdéčko.
Mine hodina,
Nezapomíná
Holubice matka
Na svá holoubátka.
Prázdna domů nepřiletí;
Pokrm nese pro své děti.
Děti čekají
A zavrkají,
Když se jejich máti
Nazpět domů vrátí.
Více než ta holubinka
Péčuje o mne matinka;
Práce nešetří.
I když jsem větší,
Miluje mne stále:
To jí buď ku chvále!