Skip to content
1803–1869

Hlasy lidské.

Karel Alois Vinařický

Nemluvně mlčí, ani nemuká, Pěstuje-li ho matčina ruka; Ledva špetne, pipne; Jazýček mu lípne;

Churavé pláče a kvílí, Mrní, fňučí chvíli: Veselé však se zasměje, Když kohoutek zapěje;

Zdravé rádo se chechtá, Jako hříbě se řechtá. Děcko žvatlá, švitoří; Muž rozpráví, hovoří.

Holky si někdy zarepetí, Zaštěbetají, zaklevetí. Člověk mluví, zpěvák zpívá, Starší silnější hlas mívá,

Kazatel vážně hlásá; Pachole pléše a jásá. Veselý výská – smutný stýská. Neslušné jest lání,

Křik a hulákání. Zlostný repce, bublá, Jako medvěd mumlá. Tajná řeč se po tichu šeptá;

Opilý blabotá, žve a breptá; Neví, co tlachá a bleptá. Ospalý na houni Chrápe a founí.

Koho v boku píchá, Stůně, lká a vzdychá.

Cookies on Poetry Cove

We use cookies to remember your language preference and — only with your consent — to learn how Poetry Cove is used. You can change your mind any time.