Není chudý jazyk český,
jak se nevědomci zdá;
není tvrdý, sprostě veský,
jak se háncům podobá.
Lid náš v polí a podhájí
zpívá píseň líbeznou:
lahodami sluh ukájí
a dojemnou notou svou.
A když píseň lidu pěje
zdárný zpěvec národní,
ze slov nelíčených věje
srdcejemné nadšení.
Starý diplom české řeči
brzo čítá tisíc let,
a ten očividně svědčí,
že je schopným strojem věd.
My svá ryzá slova máme
ke všem možným myšlénkám;
u cizích dluh neděláme,
nepotřebí půjček nám.
Vrána chlub se pávím péřím,
nazývej ho jměním svým;
že je páv, já jí nevěřím,
spokojen jsa, co jest mým.