A kdo vypočítá díla
švarné chasy vesnické?
Hbita ruka, jara síla
u čeledi rolnické.
Před úsvítem vstává k dílu,
chvílku jen se pomodlí,
ostří kosu, srp a pílu,
do práce hned popílí.
Chasník oře, vláčí v poli,
seče, v parnu nelení,
sváží snopy do stodoly,
mlátí chleb svůj týdenní.
Dívky dobytečka hledí,
v bečkách máslo stloukají,
z mléka syrovátku cedí,
sýr a tvaroh dělají.
Lehčím dílem po večeři
obírá se čeládka,
přede, nebo dére péří;
čas jí krátí pohádka. –
Posléz otec nebo synek
něco čte ze zákona;
než nastane odpočinek,
modlitba se vykoná. –
Nechať zdá se obyčejné,
sprosté dílo rolnické:
není věru pořád stejné,
jak, měšťáku, dílo tvé.
Nepohrdej veským stavem,
nechlub se svým řemeslem,
raději sviť lepším mravem,
poctivosti příkladem!