Ó by visutě
Rameno mé mělo
Dedalovy perutě!
Vysoko by vyletělo;
Oko moje by se dívalo
Na milenou dědů zemi,
I na hory, šedé její lemy,
Ozářené by se kochalo.
Než i bez operutění
Za jarého máje
Oko mé i duše má
Cítí potěšení,
Vidouci čalouny polí,
Lučinaté doly,
Vody zářivé,
Vary vířivé,
Sady, háje, bory,
Luhy zelené, a siné hory.
Ej dědina má
Nemá-li podobu ráje?
A co nejvíce mě těší:
Ruce mají,
A jich užívají
Moji Češi.