Po předlouhé řadě věků,
po odlivu potopy,
připraven byl byt člověku
v tomto srdci Evropy.
Ale kdož pak těchto krajů
první byl vzdělavatel?
kdož podmýtěných u hájů
živné žíto první sel?
Komu panenská ta země
poprvé vydala plod?
kteraké tu lidstva plémě
první ve žních lilo pot?
Starodávná pověst praví,
s Řípu že se díval Čech –
že si oblíbíl kraj zdravý;
zde se rozžehnal s ním Lech.
Srdcejemná bývá doba
loučení a rozchodu;
líbali se bratří oba –
Lech pak bral se k východu.
Čech udatný vojevoda
prápor svůj zde zarazil.
Otec českého národa
dlouho šťastně vévodil.
Odtud pluky vůdci věrné
šířily svá bydlení
až po dálné lesy černé;
Čech dal zemi přijmění.
Povězte, vy šedé skály,
kam stoupenci Čechovi
vůdce svého pochovali?
lépe, než vy, kdož to ví? –
„Ve Ctinovsi pohřben vůdce,“
pověst dí starobylá;
„Hrobku Čecha zbořil škůdce:
Říp jest jeho mohyla.“