VI.

Luhové plačte a rosou se vlažte! Kvílíce v slzích a v trudu se blažte! Uvadni listku květiny milé, Trudné se dočkáš na světě chvíle.

Sesmutniž háj – ba sevadniž krása! Větev nechť každá boly své hlásá! Rybinko žeň se dále a dále Ve tiché říčce do hlubin moře,

Nikde nenajdeš blaho zde stálé, Všudy nalezneš lkání a hoře. Zhasínej hvězdo – menši se světe, Zborové anjelův žalmy nám pěte,

Pějte, o pějte! Žalujte v matu Tohoto světa bolestnou ztrátu! Růže již uvadla, Milost v nebe vletla,

Náděje upadla, Světla víry zhasla. Vidíme růži – lilii kvésti, Slzinky nebes krásu jich pěstí –

Zrůstají v jedno – kloní se k sobě, Těší milence na tichém hrobě. Vůkolím ticho. Tmavý háj zívá, Pohřebné písně ptactvo tam zpívá,

Naříká řeka – smutná je stráň, Truchlí i rovina – květnatá pláň. Seznala lilie – seznala růže, V jiném již bytu milosti bůže,

Odhalil osud jim neznámé kraje, Brány otevřel věčného ráje. Uzřena v blahosti božská je tvář, Jiná jim zasvitla Milosti zář!

Truchlí předc rovina, Smutná je stráň, Hrdlička nevinná, Květnatá pláň;

Nebe se zatmívá, Soumrak jde v háj – Zvšad se hlas ozývá – „Zemský zvad máj!“

Padejte nebesa – zhyň i ty světe, Bolest a lítost nám ve prsou hněte; Srdce se šíří – a ňádra se ouží, Duši ach vědomost hříchu usouží!

Padněte hvězdy vy s blankytu dolů, Rozdrobte zem naši, ulehčte bolu, Jehožto budí v nás pozemská tíže, A co červ v prsou hluboce hryže.

Duho nekrášli krajinu více, Zahal své měsíčku milosti líce, Tvoje ni krása – ni sluneční svíce Nebude na lidstvo blaženost lýt!

Zahladiž přírodo vrchy a skály, Pročby k tvé oslavě čněly a stály? Nemáme pro krásu přírody cit! Veškeré vůkol nás světy jsou jen

Marnost a šílenost – bájka a sen. Spatříme údolí – háje a lesy – Slyšíme rozmaru zpěvy a plesy – Spatříme květiny – luhy a vody –

Mrtvé ba živé i v hojnosti plody – Slyšíme hučení zvonů na báni – Větérku chladného šepot a vání – Spatříme města – vesnici – věž: –

Všecko však pouhý sen – pouhá jen lež! Uvadla lilie; Cnosti pocit svatý, Milostí rozžhatý,

V prsou víc nebije. Růže a lilie na hrobě květou, Zborové andělští věnce jim pletou, Růže se v lesku míle usmívá,

Slzou ji radostnou lilje zalývá. Ticho po vůkolí – ticho i v háji, Duchům lze tiše plesati v ráji. Milenec s milenkou pod zemí dřímá –

Duše nad hvězdami duši objímá; Tamo se raduje – tady co lkalo, Leskne se pravdou tam – tady co lhalo, Pravda jen tam se skví – nikdy tam klam,

Tam se ve víře – v lásce duch zhlíží, Bohu se v ctnostech duše jen blíží – Skvoucí je Věčnosti od věků chrám! Tamo – ach! tamo se otvíra brána,

Kdy? Komu? víš, bude blaženost přána?! Padají nebesa, Menší se svět, Hvězd opadává

Zářivý květ, Květná ta ústa Žalují nám: „Svět žije v boji –

V světě vše klam!“ – Půliž se údolí – svalte se hory, Zasypte řeky – i háje i bory, Zasypte skalami moře a vody,

Přírodou mátí co světu se rodí! Uprchniž světlo – vše zahal se nocí, Ulož se ve hrob vše kouzelnou mocí! Ptactvo umlkniž posledním zpěvem,

Echo dodýchej posledním zjevem! Větvičko – stromečku – nevinné kvítko, Věnečku uvitý – spletená kytko, Kaménku v horách – perlo rosová,

Krásu nechť vaši osud pochová! Člověče zaplač – oddej se trudu, Viziž, že koluješ v báji a bludu; Pravda je zdálená v nesmírné dálce,

Nelze ti zápasit u věčné válce; Duch co tvůj vystaví – rozdrtí doba, Lestná a lítá je osudu zloba; Duch žije nádějí – horuje v snění,

Skutek však nikdý mu popřán zde není. Křižuj se doufáním – vyplň svou touhu – Od pluhu k trůnu, od trůnu k pluhu, Od boje k míru se obrať a stále

Touhu měň, a stav a pokračuj dále; Snění nechť touhy tvé jakékol jest, – Potká tvá náděje klam jen a lest! – Věrnost co podává,

Náhrobek schovává, Z něhož milé kvítí Nádějí zasvítí. Marná je touha,

Marný je sen – Nebe se rouhá, Trápí nás jen! Láska se raduje,

U víře své, Náděje horuje, K činu nás zve! Došel již milenec touhy a cíle,

Kochá jej tamo již radostná chvíle, Zvěděl, co života znamená sen, Ze snů je v skutečnost tam uveden, Růže a lilje – milosti květ

Vidno tam krásněji milencům rdět, Duše se kochají v tajemných snech, Slabotu těla pak ukrývá mech. – Věčnost, nesmírnost tajných nám světů

Dušinka šepotá z pestrého květu. Třese se náhrobek – růžinka stojí, S nevinnou lilijí věrně se pojí! Příroda slouchá – větérka vání

Květy kolíbá – zanáší zdání – Tvorstvo se raduje – touží ach snít, Tak blahé zdání jak květiny mít! Zde jsou jen snové – tam skutek je dán,

Poklid tam na věky – na věky přán! Že je snad milenec zklaman – kdož ví!?... Kdož to říct o jasné věčnosti smí?! – Nehyne – přibývá věčnosti tok,

V nesmírnou dálku jen jeden je krok – Plyne – ubíhá – valí se Lethe, Na břehu druhém budoucnost kvete. Jaká to budoucnost? – Nikdo to neví,

Smrt nám ji tajemným šepotem zjeví!! Půlí se údolí – Třesou se hory – Smutno zvšad na poli,

Kácí se bory; Skaliny pukají, Mutí se vody, Lkají a stýskají

Přírody plody. Potok ubíhá, Plný je pěn, Zvšad se rozlíhá:

„Život je sen!“ – Příroda veškerá chystá se k spánku, Ticho jen rušeno šepotem vánku; Sevřená květinka – tichý je tvor,

Zahalí nocí se tělesa hor. Ztišeny hovory vlnek a pěn, Okolí zajímá tajemný sen. Zbor duchů rojí se – nesmírný čet,

Rozličný souhlas začíná pět, Jako když ve horách strašlivě hřímá, Podivně ucho že taký zpěv jímá. Spi milenče vedlé děvy,

Jedno vás objímej zdání, Tam se jasně vám vyjeví Ducha touha, duše přání. Nechť vám láska v prsou hoří,

Na věky vás víra spas, Náděje ať ráje tvoří, Trojice ta oblaž vás! Luna zahání zjasněnou tváří

Temnou noc – vůkolí stříbrem se září. Duchové mizí – růžinka zticha Lilii šeptá cos – radostně vzdychá. Kloní se k lilii růžinka vřelá,

Jakby se v lásce k ní rozplynout chtěla, Lilie s růží se důvěrně pojí, Skutečnost náděje boly snů hojí. – Zafučí vítr – země se třese –

Spletený věneček k nebi se vznese – Nekrášlí náhrobek růžinka s lilkou... Tamo již milenec kochá se s milkou! – – Zazívá údolí,

Šepotá bor, Ozvěna hlaholí Z dalekých hor: „Nežijem v marnosti,

Nastal nám den! – Není víc v bytosti Život náš sen! – Tady kdo miluje,

Víru kdo zná, Čákou co horuje, Věčnost mu dá! –“ Komu je ve světě seznati přáno

Lásky a víry a náděje cit: Tomu buď v nebesích na věky dáno, O čem jen zdánlivě tady směl snít!! –