Jednou kdy jsem šírým polem
Noční dobou chvatem jel:
Tu jsem stvůry kol a kolem –
Ve snách či snad v skutku zřel.
Vůkol mne se světla skvěly,
Les zlatila jasná zář,
Stromy rozkoší se chvěly,
Smála se i luny tvář.
„Divný obraz je to v skutku!“
Zavolám, a silný hlas
V tom se ozve: „Zanech smutku,
Radostný teď počne čas!“