Slunce hle se vlídně směje,
Skřivan vznáší se a pěje,
Písní se tu spanilou
City jeho rozplynou.
V prostřed sadu děva tichá
Po vzdáleném milci vzdychá;
Nad ní tam se, ptáčku, vznes,
Zvěstuj žal jí můj a ples!
Toužebnosti hláskem zpívej,
Pak se v očka jí podívej;
Dej mi zprávu písní svou,
Zda jí slze nekanou!