Lkám vám to kvítky, co na srdci leží –
Lidé, ach! nemají více zde cit.
K propasti moře rychle voda běží,
Tam nese trudy své – tam bude klid.
Házím v ni růže své – všecko své kvítí:
Proudy vy prudké, s nimi můj pohřběte žal!
V světě již míru mi nelze najíti,
Leč bych si sám to, co nikdy nebude, lhal!!