Letí holub po údolí,
V němžto lovců: „Hura!“ zní;
V tom i trubky zahlaholí,
Zevšad hřmí již střílení.
Za údolím, v tichém háji
Holubinka čeká naň,
Tam kde v potoku napájí
Dítka svoje lesklá laň.
Lovec již naň měřit spěje –
V tom v něm zavzní srdce hlas,
Že se jemu ruka chvěje
A on skládá střelbu zas.
Holub letí šťasten dále
K té, již věrně miluje;
Blažen ve shledání, stále
S drahou družkou cukruje.