Jak se divně v tomto světě všecko mění,
Bože můj! – Hle! jednou jsem chtěl zplyna v cit
Všecko jenom básní pěkně povědit;
Ale ach! tak nyní více tomu není!
O má harfo! básník hněvem roznícený
O zem tebou v zoufalství chce udeřit,
Antě více na pokažený zde lid
Nepůsobí tvé nejtruchlivější znění!
Prask... ha! jižjiž milé harfy zříceniny
Pod nohama mýma leží, a strun lkání
Poslední umírá v smutném drkotání...
S Bohem, harfo má, dej na vždy vlastencům!
V nadhrobní své písni uč mé vlasti syny,
By vždy v lásce měli dary krásných um!