Bědno bylo v Čechách: mrak a mraky
zastíraly vlasti líce bledá.
Minulosti pochmurná a šedá,
k tobě kalné obracím vždy zraky.
Naše žití chatrné jen vraky
k cíli nesly. Duch můj marně hledá
pevný stěžeň. Útěchy nám nedá
doba zašlá. Pohřbeme ji taky!
Až tu na obzoru České země
spasná světla vyzářila ladně
jako drahokamy v roucha lemě.
Ó vy školy, české drahé školy!
– jak ta slova vysloví se snadně! –
vaše světla svitla v pustém poli!