Mám úctu před pomníky, jimiž oslavuje
lid vděčný hrdiny a světa velikány,
jichž jména jasná zbožně, s láskou vyslovuje
a jimiž hojí porob těžké svoje rány.
Sfings aegyptská i staré římské slavobrány
i pyramidy, v něž pět tisícletí duje,
mne v obdiv jímají, kdy věkem nezdolány
jak nesmrtelné ční, že mysl uvažuje.
Však důstojnější těchto památníky tyčí
lid domoviny naší po dědinách, městách,
jichž nepovalí snadno závisť trpasličí.
Ty školy lidu s písmem zlatým na průčelí,
ty hlásat budou vnukům, po jakých to cestách
šel národ k slávě s knihou v páži – bez oceli.