To všechno dým je, zápach čpavý prachu,
co dobyl úskok, zbraň a násilí,
kde proti slabším meče tasili
a množství sklonilo šíj v bledém strachu.
Ty zbytky barbarské, můj milý brachu,
jsou bez ceny, k nimž dřív se hlásily
ty staré věky; sotva spasily
ty duši jednu, v cárech ať neb v nachu.
Ten starý brak, ať meč neb štít se zove,
ať ručnice neb dělo, v harampátí
čas odhodí a najde zbraně nové.
Leč kladivo jich těžké nevykuje;
k jich zrobení věd, uměn bude pláti
jas myšlenkový, jenž se v mozku snuje.