Dva rodné bratry vidím v šeré dáli,
již byli přišli z končin dalekých
napravit jiných zblouzení a hřích
a nebe hlásat žebráku i králi.
Ti oba spolu jak dvě hory stáli:
a nehnul jimi mocných hněv ni smích,
zášť, utrhačnosť nedotkly se jich;
jen Boha svého na světě se báli.
Ó učenníci Amosa a Krista,
vy boží sluhové, by srdce pjala
vám láska bratří Soluňanů čistá:
pak nemůž’ zbloudit’ národ v bludů noci;
však láskou, jíž se mládež odchovala,
vlasť dospět musí k netušené moci.