S kůrkou suchou, s sebou českou knihu,
pode páží housličky a noty,
noci nedbaje ni času sloty,
kráčel přes paseku, luh i líhu.
Cože srdce zarputilou tíhu,
nouze tlak a bídy ostré hroty
od soboty druhé do soboty?
Nedbal – housle s sebou a tu knihu!
Srostlo s ním už všechno utrpení
jak s tím lidem, jemuž tak rád sloužil
bez reptání, s chutí, bez prodlení.
Nač by srdce darmo nářkem trudil,
v neúprosný žití osud toužil?
A přec nekles’ a svůj národ budil.