Já dosel lán svůj. Bude požehnána
žeň, na niž čeká národ můj, má čest?
Meč třímať, na to slabou naše pěsť,
a zpět by padla na nás každá rána.
Já štěpil srdce, prosil nebes Pána,
by ujalo se, mohlo zdárně kvésť
a zdravé plody dobrých činů nésť,
jež dobudou nám jasnějšího rána.
Ty lide, tvojí péčí vracím zpět
náš podrost mladý. Opatruj ho, bedli,
a pozor dej, kde plný puká květ.
Mně třeba síly. Vlasti lán i luh
mi vlídně kynou. Koho k cíli vedly
domova tužby, toho vedl Bůh.