Tak drobná, útloučká ta naše zlatá
mláď v školu vstupuje a plaše zírá
v ta místa nezvyklá a jasná, šírá,
tu tajnou bázní, tam zas žasem jata.
A učitel, jenž naproti ní chvátá,
tak vlídně vítá druž tu; velká víra
ho poutá k mládí, jemuž otevírá
zdroj umů, cností vlasti páže svatá.
Ó vlasti naděje, vy milé děti,
zda splníte náš nejluznější sen?
Zda nemáme se bázní o vás chvěti?
Zda símě, v srdce vaše pilně seté,
nám zdárně vzejde vlasti k síle jen
a k slávě národa? – Ó učitelé, bděte!