Skip to content
1856–1945

XLVIII. Nelíbej pouta.

Jan Vřesnický

Nelíbej pouta, třebas byla zlatá, a nekloň šíje, kdy ji můžeš vznésti! Sic budeš na sebe si důtky plésti a odkopne tě, již jsi líbal, pata.

Tvůj, bratře, cíl jest osvěty zář svatá, je svoboda, je domoviny štěstí! Jdeť duše otrocká jen na bezcestí a do náručí sobectví vždy chvátá.

Chtěj volným býti v myšlení a chtění, chtěj býti mužem, který zná své cíle a hříčkou rozmaru a chvílky není. Nech mysl tvá vždy k idealu vzlétá,

nech nadšení lesk na tvém skví se díle a kol tvých skrání věnec zásluh splétá!

Cookies on Poetry Cove

We use cookies to remember your language preference and — only with your consent — to learn how Poetry Cove is used. You can change your mind any time.
XLVIII. Nelíbej pouta. · Jan Vřesnický · Poetry Cove