Tam kdysi stálo chmurné vězení!
Zeď obmykala budovu tu šerou,
vzdech, beznaději, kletbu tisícerou,
vin bledých smečku, hříchů spřežení.
Pak přišli znalci, jsouce vedeni
své doby duchem; tu kde větu kterou
ten pronesl i onen s dobrou věrou:
„Zde slušelo by školní stavení!“
Pak provedeno. Dnes se zdvíhá šírý
dům věd a umů na místě kdys klatém,
dům budoucnosti, práce, snahy, víry.
Dnes anděl klidu smírně sem se sklání,
jde mládež chtivá v zanícení svatém
a Bůh zde množí svoje požehnání.