Ó vlasti milená, ó vlasti předrahá,
ty krutě zápasíš již celé tisícletí!
Kdy usměje se slunce na Tvé dobré děti,
kdy pomine všech sporů doba neblahá?
Tvé utrpení již vše síly přesahá,
čas saň jak divá přes Tvé modré hory letí...
Ó Pane, národy jenž vše máš na paměti
a jehož vůle všechny zloby přemahá:
Ty hledíš zajisté též na náš národ český,
znáš jeho zápasy a zdroje jeho bíd,
ó zadrž pohrom všech již všeničící blesky!
My byli věrnými Ti vždycky, Bože, syny
a cnostmi vynikal Tvůj měkký, dobrý lid;
ó slituj se a měř též dobré jeho činy!