Jsme dětmi lidu, vašimi jsme syny
a břímě dne i horka nesem’ s vámi;
jsou školy naše svatými nám chrámy,
my jejich sluhy k blahu domoviny.
Ten starý prapor vlaje a ne jiný
nám k cíli bělorudě nad hlavami,
vy s námi jdete, nechcem’ jíti sami,
a světla máme v zpátečnické stíny.
Těch nebojíme se, již kámen hodí
a v ústech sladkosť, v srdci krůpěj jedu
než na výsluní raděj’ v mraku chodí.
Nám není chabý duch ni nesmělý.
My půjdeme, kdy třeba, s vámi k předu
bez sousta chleba, v ruce s ocelí!