Rok! Jedna vlna v času moři vzdutém
a jedna naděj’ v hloubi pochována!
My pluli nocí, čekali jsme rána
a ždáli zory, jež by zářným prutem
náš člunek vedla ve zápase krutém,
kde v tichý přístav otevřená brána
a vlna – vichrem v propasť rozmetána –
v klid klesla, unavena bouře rmutem.
Leč místo zory přihnala se mračna
a jako vášeň slepá, hluchá, kvačná
se rozepnula v obzor šíř a dál.
Tož zoufať máme? Ne – té práci naší
se v temné dáli cosi hvězdou vznáší!
Hle spasný maják: česť a ideál!