Jednou musí přejít bouře divá,
usmáti se slunce jedenkráte,
musí ztáti sněhy, s mraků sváté,
zelení se odíti zas niva!
A pak zpučí květy, čarotklivá
píseň zahlaholí... Ach, vždyť znáte
hymny skřivanovy, sestro, brate!
Též zrak váš se v české nebe dívá.
Jednou zpučí květy – dají plody.
Naše tužby, síly, naše snahy
nezůstanou plany – bez ourody.
Chraňme jenom předkův odkaz drahý,
chraňme, ať to mrazí odkudkoli,
květu doby – národní své školy!