Stranou hluku bouřícího davu
vlasti na popraží v jara tuše
vysnila ty zpěvy moje duše;
v dumách teskných skláním nad ně hlavu.
V dáli slyším různých hlasů vřavu,
vidím masky, tvářící se suše,
odpůrce, již city naše hluše
smýkají a vlekou na popravu.
Hořko jest mi. Domovinou duje
bouře divá. Zda váš hlahol, znělky,
souhlasných se srdcí dožaluje?
Víru mám, že zvůle nezvítězí.
Vzroste síla nám, jak boj ten velký,
na svěr okovův i na řetězy!