Dva dlouhé smutné věky plíseň tkvěla
tvých na myšlenkách, vzácný veleduchu!
Zvuk hlasu tvého utuch’ v světa ruchu
a na tvém jménu kletba doby lpěla.
V plamenech svárů has’ lesk tvého čela
a řinkot zbraní doléhal jen k sluchu,
kdy lidskosť vadla v mrtvol hnusném puchu
a zevšad robství hlubá propasť zela.
To byla hrůzná vlasti naší doba.
Leč světlo tvé a tvého ducha síla
z pout vyprostila bludů mdlého roba.
Ze hluku zbraní, ubíjení, pýchy
se osvěta a pravda vynořila
jak Mesiáš na člověčenstva hříchy.