Vlá večer promenád jak vějíř z pávích peří
a ve hře očí srdce v sázku každý dá,
pojď, vzpomínko, ať vínu bolest má tě svěří,
ukolébavkou bdění mé se vystřídá.
Tři bílé smyčce srdce moje pohladily
a mazlí se jak teplé ručky milenky,
rty večera se k opadalým květům chýlí, –
nalévám znovu, znovu vína do sklenky.
Na loktech opojení pohled odpočinul,
člun v řece slzí, vzpomínkami věnčený,
a jak tři smyčce hrály, leknín písně plynul
přes čeřící se cymbálové refrény.
Chlad osamění rozžavil mou cigaretu,
mé oči opředly se v perlách svítilen, –
slovácká píseň svila kalich svého květu
a spící jantar v sklenicích snil třpytný sen.