V zavřené pěstce jako v květu anemonky
libella Radost v mušelínu křídel spí,
ve splavu vlasů utonuly jantarové sponky,
zalknuté plavce haluz bezu v očích uzdraví.
Charybdo, dítě! lodivod a básník pláče,
nad ztroskotaným srdcem modré nebe vlá,
na rosách v lupení jas vzbudil duhové své hráče,
s myrtoví úst tvých filomela zpívala.
Hle, petrklíče, fialky a ručky tvoje,
v nichž celý svět a život jako by se třás,
v kaštanech, v mladých břízách stojím jako u příboje:
sen města dole, přístaviště našich krás.