Zlákána Tajemstvím neznámých zemí
dala se duše má v šílený let
za nocí bez lesku, bez stínu,
za vlahých nocí měsíčních.
Vzrušena klidem dálných těch krajin,
nervosní prochvěna touhou,
zírala Duše v extasi němé
na tiché břehy vysnělého Šíra. –
V tajemné předtuše budoucích Snění
spustila bezvládně yachty své kotvu...
Pozdravem pěli Jí neznámí Bratří
nadšený hymnus Nového Žití.