Ó chvíle úzkosti, za nocí bázlivých
má duše v nervosním když hyne chvění,
jak žena zhýřilá když ve hrách zuřivých
utichá v křečovitém zaúpění.
Stín únavy v mé rozlévá se duši,
zvon Smutku v ní již svoje hrany bije,
v svém nedosnělém snu pak dobře tuší
počátek příští agonie.