Vidím vás, jak s horečnými zraky nadšením saháte nad oblaky prosti sebe, stělesněni v cíl; silnice jak ruka vaše staví,
aby po nich příštích bratří davy spěly v eden, o němž duch váš snil. Zápasy jste kruté bojovali, naději i víru zachovali:
že Bůh vládne žitím člověka, v smrti stín kdy vkročíš bosou nohou, že i tu je Věčný nad oblohou, Jenž kol postavy tvé pancíř tká.
Tisícero muk jste přetrpěli, touhou palčivou se duše chvěly po dítek a matek objetí; s Kristem v Getsemane v peklo zřeli
a s Ním na Veliký pátek mřeli za bratry na kříži oběti. K smrti až jste silni, věrni byli. Ó to símě, jež jste krví sili,
vzchází budoucnosti na nivách, ani krůpěj marně neprolita: na obzoru příští žně den svítá, klasů kvetoucích vlá z dálek pach.
Pralesy a hory, písčiny a moře napojené krví lkají u pokoře k Bohu rudých par svých kadidlem, aby pro Syna, Jenž s miliony
bratří svých mřev světil jejich skony, vzhlédl laskavě na hřbitov-zem. Na mohylách padlých velikánů, v nichž tlí popel ku věčnému ránu,
bude sedat anděl Bratrství, přes hroby dlaň k smíru podávati, odpouštět a učit milovati v každé hrudi Lásky království.
Cookies on Poetry Cove