Což to asi bude,
Že mi teskno všude,
Kudy chodím?
Vždy bych jen plakala,
Žalostně vzdychala,
A proč – nevím.
Když jsem plakávala,
Zase jsem přestala,
Nyní ale –
Moje modré oči
Pláčí ve dne v noci
Neustále!
Darmo se mě na to,
Můj drahý pantáto!
Vyptávate;
Jakž vám to vyjevím,
Když to sama nevím,
Nač se ptáte!
Darmo, matko! dítě,
Darmo vy těšíte
Uplakané;
Neníť mu pomoci,
Plakat ve dne v noci
Nepřestane.
Ach! totě u Boha,
Proč vaše nebohá
Pláče dcera,
Do rána bílého,
Od rána bílého
Do večera.