Na našem sadě by tráva
Tak bujně nevzrůstala,
Kdybych já tam o samotě
Tak často neplakala.
Lípa naše by tak záhy
Nebyla opadala,
Kdybych pod ní každý večer
Nebyla vzdychávala.
I ta skála v doubí by se
Nebyla rozpukala,
Kdybych na ní při měsíčku
Nebyla bědovala.
A mé mladé srdce by se
Den a noc netrápilo,
Kdyby srdci nevěrnému
Bylo věrné nebylo.