Co mě těšilo,
Již se změnilo,
Již mě to nebude těšiti víc;
Byl jsem na světě rád,
Nyní umřelbych rád,
Zdeť na mne nečeká
Dobrého nic.
Co jsem zde míval,
S čím se těšíval,
Toť již na hřbitově odpočívá;
Ležíť tam, ach! leží
Za kostelní věží
Má drahá Hanička
Přívětivá.
Ona mi byla
Nad všecko milá,
Nebylbych ji byl dal za celý svět;
Smrt na to nedbala,
Ona si vybrala
Z celé mé zahrádky
Nejlepší květ.
V večerní dobu
K jejímu hrobu
Jako osiřelý plakat chodím;
Tímť srdci ulevím,
Když na hrobě jejím
Slzami zelenou
Trávu skropím.
V dobu poslední
Až mě vedlé ní
Pod lípou u kříže pochovají,
Žalost má ustane,
Blaženost nastane;
Tamť se duše naše
Zas shledají.