Když náš Vít šel na námluvy,
Slunce svítilo;
Nebylo ani obláčku,
To ho těšilo!
Byltě pěkně ustrojený,
Učesaný, naškrobený,
Jako na mládence sluší,
Než se ožení.
Když se vracel z námluv domů,
Tuť již pršelo,
Tak že promok až do těla,
To ho mrzelo!
Pokazilť si nové šaty,
To od hlavy až do paty,
A tak přišel z námluv domů
Hůř než z roboty.
Toťby se mu ubohému
Bylo nestalo,
Kdyby se tam naň to děvče
Bylo usmálo;
Ale že se naň mračilo,
Zlé to se mu přihodilo,
A to hrdé děvče se mu
Ještě vysmálo.