Jasné slunéčko zachází
Za modré hory;
Má milá se na mne dívá
Z bílé komory.
Než za hory slunce zajde,
A s ním bílý den,
Vyjdi, drahá, z té komůrky,
Vyjdi ke mně ven.
„Až za hory slunce zajde,
Za lesy černé,
Pak z komůrky k tobě vyjde
Tvé děvče věrné.
Víš, že láska nad slunéčko
Měsíc miluje;
A při světle hvězd se lépe
Milá celuje.“