V nádherné síni královského hradu král Fridrich chystá skvělý hodokvas, nic rozkošníku není na závadu, že ku plesům dnes nejméň vhodný čas.
Na Bílé Hoře k rozhodnutému boji císařská vojska proti českým stojí a mohou utkati se v ráz. Již královských se tlupa dobrodruhů
v hrad s hloučkem lepých dostavila dam: již v pestrobarvém zasedají kruhu k vystrojenému stolu, jak kdo kam. I četa sličných pážat, panošíků
stanula v pěkně urovnaném šiku, ochotná k panstvu obsluhám. Kolují vzácná jídla cizích zemí, i jídla česká jemné úpravy;
v to nejchutnější vína mezi všemi, jež plodí Rýnu břeh i Vltavy; a k rozjaření společnosti celé galantnost slouží krále hostitele
i hudby romon sálový. Veselí roste; čas je připíjeti: „Ať žije král!“ přípitek první zněl; a v odvet pánům král i krásné pleti
číš plnou zved' a dvorně připíjel. I zavířily zpěv a hudba plesná – Však slyš! V to s Bělohorských strání děsná zahoukla rána z polních děl.
Ruch náhlý vznikl; však polekané dámy úsměvem dvorným uchlácholil král: „Na Bílé Hoře zavdali si s námi!“ prohodil žertem, a číš zvoní dál.
Přípitky hudba doprovází plesná; však s Hory opět zahřmí rána děsná, a posel náhlý kročí v sál. „Aj, ký to zjev! Zde panstvo plýtvá vděkem,
v poháry mok se proudí vonných rév, a na bojišti teče nedalekém za tebe, králi, českých synu krev! Zde rozléhá se zpěv a hudba plesná,
co s Bílé Hory duní střelba děsná, a bolem stená Český Lev!“ „Ó, běda nám! Teď marné nářky vedem, že’s na českou kdy vkročil na půdu;
že’s lid náš vnadil rozkošnictví jedem a jeho víru zpáčil do bludu; že’s chrámů našich stal se svatokrádcem a zubožené vlasti podlým zrádcem,
ji zlému vydav osudu.“ „Však věziž, králi! Za nesmírné hoře, jež na zem uvalil tvůj klatý pych, již mocným ramenem na Bílé Hoře
zasáhá pomsta v rozmach činů tvých. Tam shrouceny zřím trosky tvého trůnu – na Bílé Hoře přijdeš o korunu!“ To řek’ a zmizel ve dveřích.
I nastal ruch a zmatek po všem sále, veselost prchla s ustrašených líc, v chvat opuštěno čelné místo krále i místa pánů všech a krasavic.
Umlknul zpěv, umlkla hudba plesná – jen s Bělohorských strání střelba děsná v síň pustou duní víc a víc... S poledne záhy konec bitvě bylo,
an cizí voj se v sketný útěk dal; a nežli slunce za Petřín se skrylo, císařský prapor na zdech města vlál. Již vítěz slavně vjíždí Malou Stranou
v královský hrad, a z města Horskou branou ujíždí Fridrich – zimní král.
Cookies on Poetry Cove