Poslyš děvo, co se mi to
Za včerejší noci zdálo!
S tebou byl jsem v společnosti –
A tam na fanty se hrálo.
Jaký div pak, tvůj že pohled
Pomátl mi ve hře hlavu,
A já lecco za své chyby
Dáti musel ve zástavu.
„Co ten fant má v této ruce?“
„„Aby světem žebrat chodil!““
Křikl někdo; a již vstříce
Sběrač fantů můj mi hodil.
Štěstí, že v té společnosti
Také moje Musa hrala:
Ji i hned jsem za to žádal,
By mně ve hře průvod dala.
Ona – teď to říci mohu –
Srdci mému rozuměla:
Nebo u všech dívek pro mne
Vždy jen sousto chleba chtěla.
Když pak u tebe jsme dívko
Zastavili svoji chůzi,
– Za to vděčně musím chválit
Dobrý takt mé milé Musy –
Ona prála: Prosím, prosím,
Naši milou, hodnou Nynku
Pro sebe o kousek chleba,
Pro toho zde – o hubinku.
A když já už vzíti hodlal
Onu sladkou almužničku,
Aby šlak to! – probudím se
Z rozkošného toho sníčku....
Dívko milá! dokonejme
Za dne onu hezkou hříčku:
Zas tu stojím, abych prosil
Přerušenou o hubičku.