Všecky všude květiny
Led už dávno hněte,
Ale u mé dívčiny
Jaro posud květe.
K párku milých pomněnek
Hleďte, jak se druží
V pravo, v levo záhonek
Lilií a růží.
Ovšem, vždyť je pramenem
Drahých slzí kropí;
A jim ve srdéčku svém
Ohněm lásky topí. –
A ta dívka spanilá
Těmi květinami
Do své moci vkouzlila
Mnohé mezi námi.
Já pak v každém případě
Splácím jí to díkem,
Že jsem v její zahradě
Prvním zahradníkem.