Když pak s sebou vzali děvu
Do taneční besedy,
Všech tu na milostném zjevu
Spočinuly pohledy.
A mně od celého sboru
Znělo sladce do uší,
Z pleti krásné bez odporu
Jí že palma přísluší. –
Druhý den když na modlení
Viděl jsem ji v chrámě dlít,
Samo nebe potěšení
Musilo z té dívky mít.
Aspoň mně tak přicházelo,
Jak-by se všech obrazů
Oko svatých na ní dlelo
V milovlídném výrazu.
A to jest mé lásky spása,
Že se rovně velebí
Mé milenky cnosť a krása
Na zemi jak na nebi.