Já o růži prosil,
Ona trn mi dala:
Já řku: Děvo směj se –
Ona zaplakala.
Anjele můj drahý,
Dívko srdce mého,
Což ty pro mne nemáš
Kvítka milostného?
Či tvé růže trním
Ubodané klesly,
A květ smíchu s oka
Slzinky unesly? –
„Co mi osud nechal,
Já ti všecko dala!“
Ona dí, a ještě
Více zaplakala. –