Když jsem pod jejími okny šel,
Paní-máma od okna ji hnala.
A když jsem je navštíviti chtěl,
Paní-máma obě zapřít dala.
Vyčkej, myslím, až udá se kdes
Doba příhodnější tvojí lásce:
A hle! mně se poštěstilo dnes,
Děvu střetnout samu na procházce.
Bez dohlídky jsouc a v bezpečí,
Přemilostným na mne očkem zřela,
A když jsem se s ní dal do řeči,
Srdéčko mi celé otevřela. –
Inu, půjde-li to takhle dál,
Vzdát se musí posléz paní-máma;
A pak, já bych na to přísahal,
Ještě ráda bude bydlet s náma.