Sotva jaro zavítá,
Již tu myslí čilou
Všecko strojí místečko
Pro rodinku milou.
Stráň vystýlá měkký drn,
Potůček mech tenký;
Ona pro violky květ,
Tento pro pomněnky.
A pod strání mladý keř
Trnem chrání lůže,
Aby mohly pokojně
Dychat na něm růže.
V zahradách a na sadě
Každá stromu snítka
Chystá milé místečko
Pro lupen a kvítka. –
Blažený, kdo stejný cit
Může s vámi sdílet!
Jej vždy sladce zakochá
Do přírody výlet.
Ve mně však ty pohledy
Truchlé city budí,
A mě z ráje přírody
Do samoty pudí.
Tam ten ptáček nevinný,
Co si hnízdo robí,
Neví, že mně hlavní tesk
Lije do útroby.
Netušíť, že jaro mé
Pomalu již vadne,
A já ještě hnízdečko
Nesmím stavět žádné.