Dokávad jsem pod dohlídkou
Otce stál a mateře,
Prut nezřídka s notnou výtkou
Jel mi na dél pateře.
Na to mistři, učitelé
Schystali mi horší trest;
A já číval na svém těle
Brzo metlu, brzo pěst.
Nejkrutější ze všech ale
Byly rány osudu,
Když jsem brkna nenadále
Z bludu padal do bludu.
Předc je všecky žehnám vděčně,
Kdožkoli mě kárali;
Oni-ť o zdejší i věčné
Blaho mé se starali.
Jedni vedli k chrámu ctnosti,
Jiní k sídlům krás a věd;
Všichni ale k blaženosti
Pro tento i onen svět.