V začmoudlé síni plamen rudý, a nad plamenem v křivuli rozličné soli vrou a rudy, by ve drahý kov splynuly.
A tavení té divné směsi královský řídí zlatoděj. Však proč dnes mrzut hlavu věsí, v níž dosud hrával plesu rej?
„Král na mně bude žádat zlato,“ do sebe mumře Sendivoj; „a nevím, jak se hradit na to, obvyklých šejdů vysch‘ mi zdroj.“
Tu otevrou se dílny dvéře, a v středu stanul Rudolf král: „Ten zpupný lid se na mne déře, a naléhá, bych podepsal.
Svobodu církve míti chtějí, a kněží své a kostely; i o práva se pokoušejí, jichž před tím nikdy neměli.
Pak královským prý Majestátem to všecko že jim stvrdit mám! – Nu, snad to zažehnáme zlatem; ty, mistře, opatř zlato nám!“
A mistr hledí v plamen rudý a nad plamenem v křivuli, v níž různé soli vrou a rudy, by ve drahý kov splynuly.
Však nesplynou. Z té divné směsi netryskne žádný zlata zdroj! To dobře ví, a proto věsí dnes hlavu kejklíř Sendivoj. –
Král Rudolf zatím k stolu sedne, na stole halda divných knih; i vezme jednu, do ní hlédne, i vezme druhou, třetí z nich.
„Z těch knih se člověk lecco doví, v nich mnohý taj a um je skryt; však zda mi některá z nich poví, jak vladaři lze šťastným být?“
A po jiné zas knize sáhne, zobrací mnohý její list; tu, jakby našel, po čem práhne, v list upře zrak a začne číst:
„Kdo vládcem jsi, šetř lidu práva, a jeho tužbám slechu přej! Ne v zlatě leží moc a sláva; ty lásky láskou dobývej!“ –
Co přál si, ejhle! vůdčí slova, nad zlato dražší, našel král; i čet‘ je zas, a četl znova, a o nich v sen se zadumal.
I zdá se mu: Hlas tónem tklivým z neznámých k němu vane sfer: „Ty nejsi stejně spravedlivým k poddanstvu svému různých věr.
A ze všech nejhůř Čeští Bratří tvé pociťují moci pěst, ač z těch, kdo k tvému žezlu patří, jich sbor ti nejvíc oddán jest.
Ó nespolehej v radu cizí! Splň, čeho ždá tvůj dobrý lid! Tím všech si získáš lásku ryzí a zemi vrátíš mír a klid.“ –
Tak vzruchem niterního boje král drahnou chvíli v dumách dlel; v ráz vstal a, minuv Sendivoje, ze zlatodílny odešel.
A druhý den již plesná zpráva letěla do všech měst a chat, že náboženství volnost dává Rudolfa krále Majestát.
Cookies on Poetry Cove