Když praot Noe z archy na obhlídku,
zda zem je prosta přívalův a vod,
vypustil holubici, ta mu vhod
přinesla v zobci vesnorodou snítku.
V tom zbavy smírné spasnou tuše výtku,
ten vyvolený Bohem lodivod
z korábu vyved’ všechen zvěrsta rod
v svět nových jasů, rozkoší a kvítku. –
Ó, písni má! Buď mou též holubicí
a jemnosluchou, bystrou poselkyní
v ten světa rej a povyk lomozící,
bys, přijdouc zpátky, pěvci mohla říci,
zda jesti radno v rozlet pustit nyní
tvé zbylé družky, uvězněné v skříni?