Písmák Holec žalován,
že prý kacířem je klatým;
kacířské že knihy má,
a že Hus mu jesti svatým.
Přišel dráb a knihy stih‘,
v nichž se Hus co světec slaví,
a písmáka s knihami
sebrav, odved‘ do šatlavy. –
A juž vyrčen krutý soud:
Kacířské ty knihy zžíci,
písmáka pak bludaře
položiti na lavici. –
Letí kniha za knihou
na hranici do plamena;
padá rána za ranou,
pod ranami písmák sténá. –
Na hranici plamen zhas‘,
knihy zřít jen troudem tlíti;
na lavici zhaslo též
jedno lidské živobytí.
Ale písmák do smrti
zůstal věrcem nedojatým;
a ta jeho dušice
odletěla za svým svatým.