S vojenskými korouhvemi
Vrací hoch se z ciziny,
A již líbá svatou zemi
Milované otčiny;
Ani ve vsi, ani v městě
Nepomešká na své cestě;
Touha jeho kroky stále
Žene dále.
A již vidí známých věží
Zlatoskvoucí vrchole,
A již krokem lásky běží
Přes pahýly, přes pole.
Žádné místo dřevné bavy
Chůzi jeho nezastaví;
Touha jej pohání stále
K předu dále.
A potká-li z rodné vísky
Známého či přítele,
Pozdrav jen a ruky tisky
Vyměňuje vesele.
Rozpravy nechává sobě
K příhodnější milé době;
Teď jej touha žene stále
K předu dále.
Již v radostném srdce tluku
Zří otcovský drahý dům,
A již vroucně líbá ruku
Milovaným rodičům.
Počíná vypravování –
Ale hoch nemá tu stání;
Sladká touha žene stále
Ještě dále.
Oknem dívčina vyhlíží,
Na milence čekajíc,
A když hoch se vesel blíží,
Jako laň mu letí vstříc.
Radostná to byla doba,
Když si padli v náruč oba;
Tady hoch by zůstal stále –
Nechce dále.