Přišel dráb: „Mám z kanceláře na vás výzvu k robotě! Za zítřejší ranní záře budou kácet na Lhotě.“
Dodal tváří potměšilou: „Přijít máte všichni tři, a nech sekeru a pilou každý z vás se opatří!“
Nejmladší mu šepce stranou, „Ot, hle, na smrt nemocen; dovol, abych na hlídanou doma pobyl ňáký den!“
„To tak! Zde ti nepomůže ani prosba, ani pláč; nepřijde-li v čas, tvá kůže – nu, znáš panský karabáč!“
Druhý den již před úsvitem konat lesní robotu přišli s rozrušeným citem dva z těch bratří na Lhotu.
„Kde je třetí?“ Zhurta na ně polesný se utrh‘, klel; „Ot je chor,“ dí odhodlaně, „dovol, by ho hlídat směl!“
„Hlídat? – Znám tu línou chasu, doma leží za pecí!“ A již k obou bratří žasu třetího dal přivléci.
Pak mu na hřbet karabáčem několik ran vytít dal. Zhrdnul prosbou hoch i pláčem, zuby jen a pěst zaťal. –
Zatím sekery a pily buší, skřípí napořád; mnohý strom se k pádu chýlí, ještě ráz a klesne snad. –
Slyš! Tu náhle pustým lesem kvil se žalný rozléhá, a nejmladší z bratrů s děsem nářek sestřin postřehá.
Šipkou vedle polesného, jenž ji stíhá zrakem zlým, v náruč letí bratra svého děva s srdcem zdrceným.
Štkaním se jí rtové chvěli: „Sotva‘s odvlečen byl v les, ot se vztyčil na posteli, zastenal – a mrtev kles‘!“
Hoch se na celém chví těle; polesného za houští, kam se skryl, už se zřetele ani na mžik nepouští.
Polesný sem divým chtíčem zabodává žhoucí hled: „Vari,“ vzkřik a šlehl bičem, „k dílu, chlapče, a to hned!“
Však i hochovými hledy divý plamen zašlehl; sestru ještě naposledy vřele k prsoum přižehl.
Pak jí šeptl cosi v uši; děva nazpět v úprku – hoch poroučí Bohu duši, skok! – a již je na smrku. –
Podřezaný strom se kývá, hoch se vzhůru vyšplhal; polesný se chtivě dívá za děvou, kvapící v dál.
A hoch divě na vrcholu stromem klátí v před i v zad. – Hrůza! Strom se skotí dolů! – Třesk a ráz! – Strom k zemi pad‘...
Pod větvovím bezduch leží polesný, bič v pravici; vedle něho mladík svěží, odhodlanost na líci. –
Z přítomných zde robotníků každý mocně dojat jest: „Bůh,“ řkou, „tomu ukrutníku spravedlivý zvážil trest!
Že pak za nás obětoval život svůj náš mladý druh, pomodlem se, by jej schoval pod křídlo své lásky Bůh!“
Cookies on Poetry Cove